druha světova valka

Koncem roku 1944 byla již situace válčícího Německa velmi kritická. Území ovládané německou armádou se stále zmenšovalo, a tak bylo stále častěji nutno sahat k různým nařízením v omezování surovin a docházelo k verbování občanů do různých vojenských organizací, které měly zachránit Hitlerovu německou říši. Jaká byla situace v tehdejší době v našem kraji, ukazuje ta skutečnost, že v září 1944 bylo Hitlerem a po něm i Henleinem nařízeno ustavení Volksšturmu ve všech městech a obcích a povolání všech mužů od 16 do 60 let k obraně vlasti všemi prostředky a všemi zbraněmi. Kromě určených ročníků se do Volksšturmu přihlásilo i na 7.000 dobrovolníků z celých Sudet, na které byl jejich vůdce Henlein velmi hrdý. Učili se nezbytnému vojenskému řemeslu a 8. 11. 1944 složili vojenský slib. Protože bylo stále třeba správně objasňovat situaci na frontě a získat další dobrovolníky, pronesl profesor dr. Johann von Leers 11. listopadu 1944 v rozhlase plamennou řeč k německé mládeži, v jejímž úvodu řekl: . ... nepřítel pronikl přes hranice říše a pokouší se, spoléhaje na okamžitou materiální převahu a velký počet svých vojenských sil, násilím potlačit Německo. Jedná se nyní o existenci, o život našeho národa, především o všechny mladé ročníky národa, o kterých se rozhodne, zda budou svůj život prožívat ve svobodné vlasti, nebo zda budou zavlečeni jako otroci do sibiřských samot nebo afrických pustin ..." V listopadu také promluvil k členům Volksšturmu v Hranicích frontový řečník, poručík Finke z Norinberka, na téma: "Mluví k vám fronta", aby posílil bojového ducha těch, kteří měli v poslední chvíli zajistit konečné vítězství německým zbraním. Před vánocemi byly všechny ženy a dívky vyzvány, aby se přihlásily jako pomocnice pro pomocnou brannou službu, a pomohly tak bojujícím na frontě. Také situace v zásobování o posledních válečných vánocích nebyla nejlepší, o čemž svědčí příděly na období od 11. prosince 1944 do 7. ledna 1945, kdy mladiství obdrželi navíc 125 g umělého medu a zvláštní příděl 250 g masa nebo uzenin a dvě vejce pro všechny odběratele. Na Nový rok 1945 vypukla epidemie válečných novoročních projevů nacistických předáků, počínaje Hitlerem a u nás konče Henleinem. "Vůdce nás všechny povolal", "Nedobytná pevnost Německo" a podobně. Takové titulky se objevovaly v německých novinách v těchto dnech a v rozhlasovém projevu začal Henlein slovy, že jen velké roste z boje a obětí. V tomto projevu však již přiznal tíživou situaci, kterou vyjádřil slovy: ,Rovněž do naší úzké domoviny se v posledních měsících přiblížila válka. ( Touto domovinou je myšleno české severozápadní pohraničí. ) V našich městech a vesnicích si lidé stěžují na velký počet obětí brutálních nepřátelských náletů. Naši lidé přitom projevují zvýšenou pohotovost a bojové nasazení. Na všech stranách: se projevuje starý bojový duch všech, kteří zůstali ve vlasti. Naplnil všechny, kteří vstoupili do Volksšturmu. Kromě své práce pro vítězství našich zbraní ve zvýšeném měřítku provádějí výcvik pro bojové nasazení. Sudetská země stojí na věrné stráži pro 'Velkoněmeckou říši.' Takovými hesly a fanatickými projevy se snažili předáci zbytků již zničeného Německa zmobilizovat poslední zbytky sil lidí, kteří žili na území ještě neobsazeném spojeneckými armádami. Konec války se již neodvratně blížil, konec této snad v historii nejstrašnější války lidstva vůbec. Konec všech útrap, které nám, našim národům, Čechům a Slovákům, přinesla léta okupace nacistickým Německem. Na všech frontách této končící války se hroutí poslední zbytky sil nacistické mašinérie. Od východu postupuje na naše území sovětská armáda, od západu jsou to spojenecké armády USA a Velké Británie, které jdou nezadržitelně k hranicím našeho státu. V polovině února 1945 nastal velký příliv uprchlíků před východní frontou, hlavně ze Slezska a Moravy. Přiliv se každý den zvětšoval. Uprchlíci zaplavili celý Ašský výběžek od Hazlova až po Hranice a jejich další cesta vedla dále do Bavorska. Přes naše území projelo v krátké době přes 100.000 uprchlíků. V Hranicích bylo těchto uprchlíků ubytováno na tři tisíce. Bydleli zde v rodinách občanů a ponejvíce ve veřejných budovách a sálech. Uprchlíci přijížděli od východu většinou vlaky, částečně také autobusy, vojenskými auty a také vlastními selskými povozy. I přes velmi neutěšenou situaci nacistická propaganda v těchto dnech stále ještě vymýšlela různá tvrzení: ,Nepřítel má nenávistné plány zničit úplně německý národ, zotročit ho a uvrhnout do věčné nesvobody, ale tyto plány nás přimějí ještě k tvrdším zákrokům proti našim nepřátelům. Dnes je známo každému z nás, že můžeme tuto válku jenom vyhrát, když chceme vůbec žít a zajistit našim dětem jejich budoucnost. Sjednotíme veškeré své síly za jediným cílem: ,Vítězství:' Pod vlivem této propagandy pravděpodobně došlo počátkem dubna 1945 ke krvavé události, když havarovalo britské letadlo v prostorách poblíže obce Gettengrün na českém území. Stalo se tak v časných ranních hodinách, když se letadlo vracelo po provedeném náletu na území Německa (pravděpodobně Plavna) poškozené na leteckou základnu bud' v Bavorsku nebo Francii. Při těžkém přistání byli všichni členové čtyřčlenné posádky zabiti. Byli pochováni na hranickém hřbitově ve společném hrobě. Taková tedy byla situace těsně před skončením 2. světové války u nás v Hranicích a před obsazením města americkou armádou. Nadešel 18. duben 1945, kdy ještě nacistická propaganda stále šířila víru ve vítězství. Nadešel den, který znamená v životě našeho města i jeho obyvatel dalekosáhlé a převratné změny samotných základů jeho života a nastávající budoucnosti.